Franz Kafka

Franz Kafka se narodil 3. července 1883 v Praze jako nejstarší dítě Hermanna Kafky, obchodníka s galanterním zbožím, a Julie Löwyové. Vyrůstal v německy mluvící židovské rodině v centru Prahy, v domě U Věže na Starém Městě, a celý život strávil ve městě, které ho dusilo i fascinovalo. Vztah s dominantním otcem byl klíčovým zdrojem jeho vnitřního napětí: Kafkův nedokončený text Dopis otci z roku 1919, čítající přes sto stran, je strhujícím dokladem celoživotního zápasu o uznání, které nikdy nepřišlo.

Kafka vystudoval práva na Německé univerzitě v Praze a roku 1908 nastoupil do Dělnické úrazové pojišťovny pro Čechy, kde pracoval jako úředník až do roku 1922, kdy ho pokročilá tuberkulóza přinutila odejít. Právě toto dvojí bytí, kdy přes den vyřizoval pojistné nároky a v noci psal, formovalo jeho literární svět plný anonymních institucí, neproniknutelných hierarchií a marného hledání spravedlnosti. Psal německy, přestože žil v česky mluvícím prostředí, což z něj dělalo jazykového a kulturního outsidera trojnásobně: byl Žid mezi Čechy, Němec mezi Židy, umělec mezi úředníky.

Jeho nejznámější prózy vznikaly v krátkých, intenzivních záchvatech psaní. Proměnu napsal v listopadu 1912 za tři týdny, Proces začal roku 1914 a nikdy ho nedokončil. Zámek psal v posledních letech života, rovněž bez závěru. Z větších děl dokončil prakticky jen Amerika. S vydáváním byl maximálně opatrný: za života vyšlo jen torzo jeho tvorby. Přátelovi Maxu Brodovi odkázal rukopisy se žádostí, aby je spálil. Brod je místo toho vydal.

Kafka zemřel 3. června 1924 v sanatoriu Kierling u Vídně na tuberkulózu hrtanu, ve věku čtyřiceti let. Pohřben byl na Novém židovském hřbitově v Praze-Žižkově. Miloval kinematograf, plaval, jezdil na kole, zajímal se o sionismus i anarchismus, byl vegetarián a praktikovával jógu. Byl zásnouben třikrát, z toho dvakrát s Felicí Bauerovou, přičemž z obou zásnub sám ustoupil.

Kafka zemřel jako autor, jehož dílo bylo z velké části nepublikované a mimo literární provoz takřka neznámé. Max Brod, který neuposlechl přání rukopisy zničit, vydal klíčové texty mezi lety 1925 a 1927. Od té doby se Kafkovo jméno stalo přídavným jménem ve všech světových jazycích: kafkovský označuje situaci, v níž je člověk bezmocný vůči neprostupné, neosobní moci. Toto slovo vstoupilo do slovníků, do politického komentáře, do každodenní řeči.

V době komunistické totality v Československu bylo Kafkovo dílo nejprve zakázáno jako formalismus a pesimismus, pak se v 60. letech stalo předmětem otevřené diskuse, která symbolicky předcházela Pražskému jaru. Konference o Kafkovi v Liblicích v roce 1963 byla prvním místem, kde se v rámci marxistické kultury otevřeně diskutovalo o odcizení a moderním nihilismu.

Dnes Kafkův vliv přesahuje literaturu do filosofie, filmové teorie, psychologie i právní vědy. Orson Welles natočil Proces v roce 1962, Steven Soderbergh ho cituje, David Foster Wallace na něj navazuje. Praha mu postavila sochu Jaroslava Róny v Josefově čtvrti v roce 2003. Naučil nás pojmenovávat systémy, které nás přesahují a mletí nás nepřestávají.